O mně

Ilona Bradacova

↠ Žiju někde mezi Norskem, Japonskem a zbytkem světa.

↠ Bloudím po (po)divných místech, neustále se ztrácím a zase se nacházím.

↠ Cestuju pomalu a co nejlevněji → (s)low-cost.

Taky tančím, jóguju a učím se cizí jazyky, i když pořádně neumím ani svůj rodnej.

A o tom všem píšu a sdílím s dalšími cestovatelskými magory. Přesně tady, na tomhle blogu.

Kde všude jsem byla

Počet navštívených zemí: 31

Ale často se vracím na ty moje nejoblíbenější.

Země, kde jsem nechala svý srdce: Norsko (skoro 2 roky života) a Japonsko (půl roku života)

A co jsem tam zažila

Trénovala jsem smečku tažných psů na závody psích spřežení a starala se o alpaky v Norsku, učila se kung-fu od šaolinských mnichů v Číně, pomáhala gejše s podnikáním v Japonsku a chránila životní prostředí na ostrůvku v Malajsii daleko od pevniny.

Žila jsem za polárním kruhem a kochala se půlnočním sluncem i polární září, stanula na nejsevernějším bodě Evropy, několik dní trekovala v hloubi finských lesů a přecházela hřebeny Karpat. Pozorovala jsem velryby, soby, orangutany, papuchalky i krokodýly ve volný přírodě. Tančila jsem v ulicích Tokia a Hanoje, mluvila s dětmi ve škole v Číně či si dávala barbeque s americkým raperem.

Nejsem doma

Ustlala jsem si na futonu v japonským rjokanu, ve vagonu Transsibiřský magistrály s padesáti Rusy, na koleji s bandou ožralých fyziků, na gauči u úplně cizích lidí, v děravý chatrči na pláži, na prkně na staveništi, ve stanu u fjordu nebo na lávovým poli.

Vybourala jsem se v horách na motorce, unikla smečce krvelačných čoklů, otřáslo se mnou zemětřesení, zažila větrnou bouři v duhových horách Islandu, vyzkoušela si na vlastní kůži chod japonských, kambodžských a vietnamských nemocnic, střetla se s medvědem a taky si nechala uletět letadlo na přestupu, když jsem byla totálně bez peněz.

Miluju to!