Pronikla jsem do tajů japonských gejš. Pro jednu z nich jsem pracovala
Na cestování jsou nejlepší ty nečekaný momenty. To, že nikdy nevíte, kdy a kde se zrovna ocitnete. A tak jsem se i já při svojí první návštěvě Japonska v roce 2017 zničehonic ocitla doma u paní, která se živila jako gejša a dostala nabídku pro ní pracovat. I přes prvotní předsudky o gejšách jsem si tuhle příležitost nemohla nechat ujít.
Tak se stalo, že jsem začala jako dobrovolník pracovat pro jednu ze sedmi jediných zahraničních gejš. A to rovnou první zahraniční gejšu v historii Japonska. Původně Australanka dnes vystupuje pod profesním jménem Sayuki, což prý znamená „průzračné štěstí“. Když jsem si to ale dala do překladače, přeložilo mi to jako „stroj na výrobu čajových sáčků“. Tak nevím, komu se co snaží nakecat… Do Japonska poprvé přijela v jejích 15 letech na studijní pobyt a japonská kultura ji tak uchvátila, že už v Japonsku zůstala. Kariéru gejši rozjela v roce 2007.
Co vlastně taková gejša dělá?
Japonská kultura je té naší evropské tak strašně vzdálená. Stejně tak svět gejš. Každý si určitě vybaví ženu s bílým make-upem, zdobnou parukou a v tradičním japonském kimonu. Co ale taková paní dělá, to už nikdo moc netuší. Já jsem ze začátku taky neměla ani páru. Když mi poprvý oznámila, že je gejša, zhrozila jsem se, že budu pracovat pro prostitutku. Potom co jsem si ale doplnila vzdělání, jsem se o něco uklidnila.
Původní slovo „geisha“ se skládá ze dvou japonských slov. „Gei“ je označení pro „umění“ a „sha“ znamená „osoba“. Do češtiny můžeme slovo gejša tedy jednoduše přeložit jako umělkyně.
V naší kultuře bych mohla gejšu nejblíž popsat jako bavičku, případně hostesku. Náplní práce gejši totiž je bavit hosty. V praxi to znamená obcházet večírky, bankety nebo i jen malá společenská posezení v čajovnách a starat se o zábavu hostů. Gejša udržuje živou konverzaci, rozlévá hostům saké, vymýšlí zábavné hry. Někdy může provádět čajový ceremoniál. A jako umělkyně musí hlavně ovládat tanec, zpěv a hru na hudební nástroj. Tradiční je hra na shamisen – japonskou tří strunovou kytaru, bubny, nebo v případě “mojí” Sayuki to byla bambusová flétna. V průběhu večera může být požádána, aby něco z toho předvedla.
K prostituci to má tedy hodně daleko. Jak sama Sayuki prohlásila: „Existuje stovka jednodušších způsobů, jak se vyspat s mužem, než se roky složitě vypracovávat na gejšu“.
Jak se z člověka může stát gejša
Povolání gejši se většinou dědí z matky na dceru, která začíná s výukou už v útlém věku. (Kdysi byly tradiční 3 roky a 3 dny.) Dívka, která se rozhodne sama od sebe, že chce být gejšou, se dostává pod ochranná křídla některé ze starších už zkušených gejš. Ta se stává pro učednici tzv. „geisha mother“ a stará se o ní a dohlíží na veškerou její výuku.
Dívky chodí do speciální školy pro gejši, kde se učí tanci a hudbě. Dále se musí naučit společenské etiketě, konverzaci a čajovým ceremoniálům. Když dívka dosáhne vyššího věku, obchází bankety a pozoruje, jak si počínají starší gejši. Po dosažení věku 21 let může být učednice na slavnostním obřadu uznána za plnohodnotnou gejšu. (Celý proces je však mnohem komplikovanější.)
Cesta Sayuki jako ne-Japonky byla úplně jiná. Do světa gejš poprvý nakoukla, když o něm točila dokument pro BBC. V rámci natáčení si prošla komplexním výcvikem na gejšu, který v jejím případě trval 11 měsíců. Čím víc ale do gejša světa pronikala, tím víc sama zatoužila se jednou z nich stát. Po dokončení výcviku podala žádost, aby mohla být prohlášena za právoplatnou gejšu, a ta jí byla uznána.
Nic není zadarmo. A být gejšou už vůbec ne
Jestliže se žena rozhodne být gejšou, musí tomu taky něco obětovat. Jedna z věcí jsou peníze. Výuka umění stojí astronomické částky. O nic levnější nejsou veškerá líčidla, paruky, hudební nástroje, o šatníku obsahující až 100 (!) kimon ani nemluvě.
Další obětí osobního života je manželství. Gejša se smí scházet s kým chce, ale nesmí se vdát. U svých klientů musí neustále vyvolávat dojem svobodné ženy, která by případně mohla být k mání. I Sayuki, která už nepatřila k nejmladším, byla nezadaná bez vyhlídky na rodinu. Manželství i striktně zakázala všem svým učednicím se slovy, že „si kariéru gejši koneckonců vybraly samy“.
Přečti si taky: Gaijin v Japonsku ANEB Moje malá japonská dobrodružství
Jak vypadá běžný den gejši
Naše gejša v dopoledních hodinách odepisovala na e-maily, odpovídala na pozvánky na akce a řešila svou propagaci. Odpoledne trénovala zpěv nebo hru na shamisen a flétnu. Dvakrát týdně vyučovala na univerzitě japonská studia. Večery mívala sem tam nějakou tu společenskou událost, na kterou se připravovala až 2 hodiny předem. Aby toho neměla málo, dělala „geisha mother“ mladé Japonce – gejše učednici (tzv. maiko), která s námi bydlela v domě.
Co jsem pro gejšu dělala já
Můj „pracovní úvazek“ fungoval systémem dobrovolnictví – práce 5 hodin denně 5 dní v týdnu výměnou za ubytování a jídlo. Díky tomu jsem bydlela v ryokanu, tradičním japonském domě s posuvnými dveřmi a rohožemi tatami, měsíc v Tokiu a dva týdny Kamakuře.
Takových dobrovolníků nás tam bylo několik a každý se staral o něco jiného. Jako úplný zelenáč jsem musela začít tím, že jsem si toho musela hodně nastudovat – o světě gejš, Sayuki životopis, nabídku jejích služeb a podobně. Mojí prací následně bylo psát o ní články a fotit. Ostatní pro ni tvořili webovky, starali se o propagaci a sociální média, připravovali materiály na její přednášky na univerzitě, řešili ubytování pro hosty na Airbnb, nakupovali potřebné materiály, hledali sponzory pro gejšu učednici nebo řešili další organizační věci. Navymýšlela si toho hodně. Zážitek pro mě byl, když jsem pomáhala třídit snad stovku japonských kimon v „kimono room“.
Zážitek jako žádný jiný
Díky Sayuki jsem se dostala do míst, kam se lidi běžně nedostanou. Byla jsem v luxusním divadle na hudebním a tanečním vystoupení gejš. Viděla, jak probíhá taneční lekce gejši učednice. Vyzkoušela si, jak mi sekne japonské kimono. Pokecala si s gejšou učednicí o jejím výcviku. Ale…
Spolupráce byla velmi náročná. Jak bych to jenom…? Mmm, budu se snažit to podat co nejvíc diplomaticky… Byla to pěkná pizda! Paní viděla jenom sama sebe a o lidi kolem se vůbec nezajímala.
Tak či tak, furt jí vděčím za neuvěřitelnou a jedinečnou zkušenost a pohled do gejša světa zevnitř. Žila jsem díky tomu měsíc a půl v Japonsku a nezaplatila doslova ani korunu za ubytování. A hlavně… náš tým dobrovolníků byla úžasná parta lidí, se kterými jsem měla o zábavu postaráno, a s některými z toho vznikla celoživotní přátelství. A to za to rozhodně stálo!
Jeden komentář
Raja Luthriela
Abych pravdu řekla, také jsem geišu vždycky považovala za takovou lepší prostitutku. A ani snad ne prostitutku, jako spíš něco jako někoho, kdo děla erotické masáže. Tedy když náhodou netančí s vějířem na nějakém nóbl večírku. Člověk si vždycky mezery ve vzdělání vyplní nějakou překroucenou představou.