Život v Arktidě ANEB Jak jsem (u)mrzla v zimě za polárním kruhem
Mám, co jsem chtěla. Za polárním kruhem už jsem sice byla spoustu krát, ale vždycky jen v létě. V době, kdy teploty dosahují dvaceti stupňů nad nulou a sluníčko šajní 24 hodin denně. Doslova. Ale to mně nestačilo. Já jsem ještě potřebovala zažít arktickou zimu. Tu pravou nefalšovanou, kdy je zima až praští, všechno je pokrytý sněhem a je imrvére tma. Když jsem dostala nabídkou vrátit se do své práce na Nordkappu – nejsevernějším bodě Evropy na zimní sezonu, neváhala jsem ani vteřinu. Konečně příležitost zažít polární dny, nebo spíš noci na vlastní husí kůži. A tak jsem vyrazila. Směr sever. | O životě za polárním kruhem ANEB Exotice po seversku jsem psala ještě…
Necítíš se na cestách sama? Není ti smutno?
Ohledně cestování se mě lidi ptají na spoustu různých věcí, i když některý dotazy se opakují častěji než jiný. Kde žiju a čím se živím jsem odpověděla minule. Další takovou zvídavou otázkou, na kterou se mě ptáte nejčastěji je, jestli se na cestách necítím sama nebo jestli mi není smutno. Konečně otázka, na kterou dokážu snadno odpovědět! Ta nejkratší odpověď je: Absolutně ne. A když se mě na to někdo zeptá, neubráním se pousmání, protože mi hlavou proběhnou všechny ty společný vzpomínky, který s ostatními cestovateli mám. Ve skutečnosti je to totiž naopak. I když člověk cestuje sám, nikdy není sám. Někdy mám dokonce momenty, kdy se cítím přesocializovaná a hledám, kam bych se…
Mohlo by se vám také líbit
Jak jsem se nechala pokérovat
Kam zmizelo Prošmejdíme svět a jak se vylíhnulo Nejsem doma
Kde žiješ? A čím se živíš?
Kde žiješ? A čím se živíš?
“Kde žiješ?” a “Čím se živíš?” Pro normální lidi dvě naprosto jednoduchý otázky. Ale pro mě (a mnoho dalších cestovatelů a nomádských duší) jsou to dvě nejtěžší otázky, jaký mi můžete položit. Protože na ně neumím odpovědět. Nebo někdy možná ani nechci, protože je složitý to vysvětlit a lidi to často nechápou. Tak si o tom pojďme (nejlépe jednou provždy) pokecat… “Odkud jsi?” Och, to je jednoduchý. Jsem z Český republiky. Taková ta malá země v srdci Evropy. Vedle Německa. Už víte? Ne vole, Československo už nejsme 30 let. Tam jsem se narodila, vyrůstala a strávila největší část mýho života. Svojí národnost nezměním, ani bych měnit nechtěla. Tím pádem ale lidi automaticky předpokládají, že když odtamtud pocházím, tak…
10 nejkouzelnějších míst Štrasburku
Štrasburk je takový malý guláš. Leží ve Francii a mluví se tu francouzsky, ale název a architektura jsou německé. Jména ulic jsou pro jistotu v obou jazycích a gastronomie je často mixem obou kultur. Je to důsledkem toho, že si oblast Alsasko, jehož součástí je i Štrasburk, v průběhu staletí přehazovala Francie a Německo mezi sebou jak horký brambor. WTF – What the fact? Název: Štrasburk, v originále Strasbourg Kde to leží: Francie, u hranic s Německem Založeno: 1262 Kolik tam žije lidí: kolem 860 000 Čím je unikátní: správní město regionu Grand Est, středověké centrum zapsané na Seznamu kulturního dědictví UNESCO, sídlo Evropského parlamentu, “hlavní město Vánoc” Štrasburk je rozkošný městečko, sídlo několika evropských institucí a “hlavní město…
Mohlo by se vám také líbit
Měsíc v Paříži: Kolik mě to stálo
Jak jsem (ne)objevovala Paříž
Paříž a jejích 45 míst, která navštívit zadarmo
Ohlédnutí za rokem 2024 a vyhlédnutí 2025
To, co začalo jako jeden z nejhorších roků mýho života… taky skončilo jako jeden z nejhorších roků mýho života. 😀 Rozjezd roku 2024 silně drhnul. Asi jako když se utíráte šmirglpapírem. Pak to na dlouhou dobu vypadalo, že všechno už bude zase jenom krásný a sluníčkový. Než udeřil konec roku 2024, který se tomu těžce vysmál. Minulý rok jsem to shrnutí vzala šupem. Letos tomu ohlédnutí za rokem 2024 věnuju o trošičku víc. Rok 2024 byl ve znamení zdraví Rok 2024 mi dal ze všeho nejvíc zabrat po zdravotní stránce a připomněl mi, jak důležitý je se o sebe starat. Už od podzimu předchozího roku jsem si táhla dost drsnou blokaci krční páteře, která mi…
Mohlo by se vám také líbit
ROK 2023: Co mi dal, co vzal a co bude dál
Kde žiješ? A čím se živíš?
Nordkapp: Jak jsem skončila na konci světa
Měsíc v Paříži: Kolik mě to stálo
V říjnu 2024 jsem vyrazila do Paříže, jednoho z nejdražších měst Evropy, a užívala si tu celý měsíc. Protože lidi vždycky nejvíc zajímá, kolik mě to cestování stojí (hned za tím, kde na to beru, ale o tom někdy jindy) a já jsem úplně v pohodě s tím otevřeně mluvit o penězích, sdílím s vámi kolik mě život v Paříži reálně stál. Přidávám i tipy, jak a na čem můžete vy oproti mě ušetřit. Spoiler: Levný to nebylo. A život v Paříži mi dával zabrat i v jiných směrech. Jak a proč jsem se v Paříži ocitla? To nevím ani já sama. Myslím si, že se mi zrovna nějak chtělo. A když mi moji kamarádi z Paříže nabídli možnost pronajmout si pokoj u nich v bytě, nebylo o čem…
Mohlo by se vám také líbit
Paříž a jejích 45 míst, která navštívit zadarmo
10 nejkouzelnějších míst Štrasburku
Jak jsem (ne)objevovala Paříž
Paříž a jejích 45 míst, která navštívit zadarmo
Paříž je jedním z nejnavštěvovanějších měst na světě. Ročně chce město lásky navštívit kolem 50 milionů turistů. (Jen pro srovnání – v Praze je to cca 7 milionů.) Cestovní ruch je tak pro Paříž důležitým zdrojem příjmů, což dokazují ceny za vstupné do památek a muzeí i fronty dlouhé jak týden před výplatou, které se na ně stojí. Ale i v takovémhle městě se dají najít místa, která jsou úplně zadarmo. A není jich zrovna málo. V Paříži je největší koncentrace historických a kulturních památek v celé Evropě (je jich tu víc než 2000) a přes 150 muzeí, takže je opravdu z čeho vybírat. Já sama jsem tu strávila měsíc a neměla jsem šanci vidět všechno. Některé z nich jsou přístupné veřejnosti…
Mohlo by se vám také líbit
Měsíc v Paříži: Kolik mě to stálo
10 nejkouzelnějších míst Štrasburku
Jak jsem (ne)objevovala Paříž
Jak jsem (ne)objevovala Paříž
“Po celým dnu v Paříži přicházím domu, dávám si dlooouuuhou horkou sprchu, ucucávám horký čaj a s peřinou přes hlavu se před tím zpropadeným městem schovávám. Paříž mě nenávidí. A já ji taky. To byl zase nápad strávit tu celý měsíc…” Jak jsem do Paříže přece jenom na měsíc odjela Je jakýsi den odpoledne a já konečně dostávám potvrzující zprávu, že si od zítra opravdu můžu pronajmout pokoj u mých kamarádů v Paříži. Kupuju si teda jízdenku na bus, který jede ještě ten den ve 23:00 hodin a jdu se přece jenom balit. Plán je strávit ve městě lásky a romantiky měsíc. Po třináctihodinový cestě z Prahy vypadávám z autobusu v Paříži. Cítím se jak dvakrát použitý toaletní papír. Doby, kdy…
Jak jsem se nechala pokérovat
Koukám na svoje levý předloktí a sama nemůžu uvěřit tomu, že jsem to udělala. Je to tam. Fakt jsem si nechala udělat tetování. Na kůži mi černě září malý jednoduchý nápis. Jen tři slova. Ale pro mě mají obrovský význam. Aldri gi opp. To je norsky. Nikdy to nevzdávej. Je to moje malá připomínka… …mýho života v Norsku za polárním kruhem. …dvouletý cesty kolem půl světa a vůbec všech větších či menších cest, který jsem za celý svůj život podnikla a co jsem během nich zažila. …mojí (dlouhý, předlouhý) taneční cesty. Včetně všech pochybností o sobě sama, ale i úspěchů a radostí. …že moje tělo je fascinující nástroj, který je schopný se uzdravit ze všech…
Nordkapp: Jak jsem skončila na konci světa
Nordkapp. Druhý nejsevernější bod Evropy. Útes s ikonickým glóbem a výhledem na oceán. Tou největší zajímavostí však zůstává přírodní anomálie, kdy tu v létě dva a půl měsíce slunce nezapadá a září na obloze 24 hodin. Půlnoční slunce se tomu říká. Právě tady stojí turistická hala. A v ní já. Prodávám suvenýry. Jak se mi to stalo, že jsem skončila zrovna tady, na konci světa? To je hodně cool příběh… Začalo to před pěti lety, kdy jsem v Norsku pracovala poprvý, tehdy jako kuchařka v Karasjoku. Spolu s mými kolegy jsme se tehdy vydali na Nordkapp na výlet. Jen co jsme projeli podmořským tunelem, ocitli jsme se na místě jako žádným jiným – na ostrově Magerøya. Místní příroda je…
Mohlo by se vám také líbit
Největší bizáry z práce pokojské v Norsku
Proč se učím norsky
Cesta do Norska v době koronaviru
