
Ohlédnutí za rokem 2024 a vyhlédnutí 2025
To, co začalo jako jeden z nejhorších roků mýho života… taky skončilo jako jeden z nejhorších roků mýho života. 😀 Rozjezd roku 2024 silně drhnul. Asi jako když se utíráte šmirglpapírem. Pak to na dlouhou dobu vypadalo, že všechno už bude zase jenom krásný a sluníčkový. Než udeřil konec roku 2024, který se tomu těžce vysmál.
Minulý rok jsem to shrnutí vzala šupem. Letos tomu ohlédnutí za rokem 2024 věnuju o trošičku víc.
Rok 2024 byl ve znamení zdraví
Rok 2024 mi dal ze všeho nejvíc zabrat po zdravotní stránce a připomněl mi, jak důležitý je se o sebe starat. Už od podzimu předchozího roku jsem si táhla dost drsnou blokaci krční páteře, která mi v těle nadělala pěknou paseku. Fyzioterapeutů jsem oběhala tolik, že bych tu práci teď mohla sama dělat. Bojovala jsem s tím skoro celý rok, a když už jsem se díky intenzivnímu rehabilitačnímu cvičení jakž takž zbavila bolestí, vyhodila jsem si koleno.
Stalo se mi to v prosinci při zastávce v Česku, ani ne do 20 hodin po příjezdu. Beru to jako znamení, že mě tady tahle země nechce. Aktuálně se šourám 5 týdnů s ortézou a o berlích a ještě to prý pár týdnů zabere. Odlet 1. ledna 2025 zpět do Norska jsem tak musela odložit na neurčito.

Procestovaný rok 2024
Nic z toho mě ale od cestování neodradilo. Rok 2024 tak přinesl návraty na moje oblíbená místa i poznávání míst úplně nových. V dubnu jsem se na dva měsíce vrátila za tancem do Japonska v plným sakurovým rozkvětu. Odtamtud jsem letěla na čtyři měsíce na sever Norska, kde se mi konečně podařilo získat práci, po který jsem moc toužila. Sezona tam byla intenzivní i mimo pracovní dobu – skóre počtu hiků se zastavil na čísle 31.
I přes původní plány vzít to zpátky do Japonska, jsem se rozhodla podzim strávit v Evropě. Překvapilo to i mě samotnou. Celý říjen jsem strávila ve Francii a pak si dala ještě celý měsíc v Německu, kde mě nezajímalo nic jinýho, než tancování a kamarádi.
Rok 2024 jako první rok existence blogu
Za první rok fungování novýho blogu Nejsem doma se mi pro vás podařilo napsat 29 článků o Japonsku, Norsku a norštině. A vy jste blog za to odměnili skoro 13 000 návštěvami. Pro mě je to neskutečný číslo a moc to pro mě znamená. Děkuju.
Jednoznačně nejvíc vás zajímá pracování v Norsku, ať už tipy při hledání sezónní práce, nebo moje osobní zkušenosti z housekeepingu nebo z kuchyně. Hodně si taky zjišťujete, jak se učit norsky nebo jaká místa vidět zadarmo v Oslu a Tokiu.

Jen lehce osobně
Je to hnus velebnosti, ale oslavila jsem svoje 33. vylíhnutiny. Chtě nechtě mě to přimělo zamyslet se nad svými životními úspěchy.
V Tokiu jsem se přihlásila na konkurz na tanečníky do Disneylandu. Contemporary choreografie – dvě věci, který vůbec nedělám – pro mě byla monstrózní výzva a vypadala jsem při tom jak bílý balvan v legínách. Nikdo takový se jim prý do repertoáru nehodil. Ani jako křoví někde hodně daleko.
V září při cestě z Norska jsem si nechala udělat svoji první kérku. Čumíte, co? Já na to čumím doteď.
Plány na rok 2025
Předsevzetí? To si nedávám. Plány? Ty by nějaký byly. Ale známe to. Plány jsou od toho, aby se měnily. Takže si je teď klidně povíme, ale příští rok vám stejně napíšu, že to všechno bylo úplně jinak. 😀
Můj největší a nejdůležitější plán ze všech teď pro mě je zahojit si zraněnou nohu a podle toho se bude odvíjet veškerý můj ostatní život.

Cestovatelský plány
Hned jak odhodim ortézu, frčím zpět do práce do Norska. Protože, i když bych si to moc přála, peníze neseru. V létě plánuju objet všechny taneční akce v Evropě, co to půjde. Pokud si teda zase něco nezranim…
Na podzim nebo zimu si maluju návrat do Japonska. Ale zálusk si dělám taky na úplně nová místa. Už moc dlouho mě vábí Uzbekistán, Maroko a/nebo Jižní Korea. Ale sama se nechám překvapit, kam mě vítr odfoukne.
Jazykový plány
Moje angličtina je dobrá. Ale já ji chci mít ještě lepší. Nucený pobyt v Česku jsem využila k chození na jazykový kurz úrovně C1. Zatím jsem tam byla jednou a je to HUGE step out of my comfort zone. Nějaký online konverzace v norštině jsou oproti tomu hadr.
S hrůzou jsem zjistila, že se norsky učím už tři roky, ale plynulou konverzaci můžu mít leda tak s tříletým mrňousem. Takhle teda ne-e. Ve frontě na mě čekají další jazyky, který bych se ráda naučila. Do půl roku svoji norštinu vytáhnu na úroveň B1. Že to chcete vidět? Já taky.
Protože nemám kapacitu (časovou ani mentální) učit se tři jazyky najednou, japonština šla stranou. Nerada bych ale zapomněla těch skoro 300 znaků kandži, co jsem do sebe tak pracně nahustila (plus 46 znaků hiragany a 46 znaků katakany), proto jedu alespoň průběžně udržovačku toho, co už umím.

Blogový plány
Jsou. Rozhodně pokračovat. Postupně budou přibývat další cestopisy, low-cost rady a doporučení z Norska a Japonska a plánuju i rozšíření o další státy, ze kterých s vámi mám co sdílet. Je něco speciálního, co by vás zajímalo? Ať už konkrétní země, zážitky nebo nějaký tipy? Napište mi je pod článek do komentářů.
Tak uvidíme, co z toho vyjde, nevyjde, co mi ty plány zhatí, anebo naopak, jestli se mi to všechno podaří naplnit. Nechám se překvapit, co si na mě život připraví tenhle rok tentokrát. Dáme si vědět zase za rok, jo?

