5 týdnů v Jihoafrické republice: od slumů po safari
Už jsem v pár zemích byla. Ale ještě nikdy jsem nebyla v zemi, kde by bylo tolik kontrastů a která by ve mně zanechala tolik rozporuplných pocitů. Dokud jsem nebyla v Jihoafrický republice. Na pět týdnů. Když se mě někdo zeptá, jaký to v JAR bylo, chvíli přemýšlím, než ze mě konečně vypadne „zajímavý…” A ne úplně v dobrým smyslu… Během těch pěti týdnů, který jsme v Jihoafrický republice s kamarádkou strávily, jsme toho viděly hodně. Národní parky, přírodní rezervace, tisíce divokých zvířat. Moderní čtvrti, slumy, koloniální domy, muzea o otroctví a apartheidu. Hodný lidi, divný lidi, lidi, kteří mají všechno i lidi, kteří nemají nic. Některý věci byly…
Pravda o mně a Japonsku
Proč zrovna Japonsko? Jak se to stalo, že tam smrdím tak často? Byla to láska na první návštěvu? A jak to ve skutečnosti je, když tvrdím, že žiju někde mezi Norskem a Japonskem? Tady je pravda o tom, jak to mezi mnou a Japonskem doopravdy je. Jak jsem k Japonsku poprvý přičichla • Do Japonska jsem poprvý zavítala před osmi lety, v roce 2017. • Zemi vycházejícího slunce jsem na svém wishlistu ve svých cestovatelských začátcích vůbec neměla. Byl to můj bývalý přítel, který vyslovil přání do Japonska jet, když jsme tehdy plánovali cestu kolem světa. • Z Japonska jsem ale byla unešená už ve vlaku po cestě z…
Mohlo by se vám také líbit
Tokio Survival Guide
Vegetariánův průvodce po Tokiu
Tokio: 40+2 míst, která jsou úúúplně zadáčo
Život v Arktidě ANEB Jak jsem (u)mrzla v zimě za polárním kruhem
Mám, co jsem chtěla. Za polárním kruhem už jsem sice byla spoustukrát, ale vždycky jen v létě. V době, kdy teploty dosahují dvaceti stupňů nad nulou a sluníčko šajní 24 hodin denně. Doslova. Ale to mi nestačilo. Já jsem ještě potřebovala zažít arktickou zimu. Tu pravou nefalšovanou, kdy je zima až praští, všechno je pokrytý sněhem a je imrvére tma. Když jsem dostala nabídku vrátit se do své práce na Nordkappu – (druhým) nejsevernějším bodě Evropy na zimní sezonu, neváhala jsem ani vteřinu. Konečně příležitost zažít polární dny nebo spíš noci na vlastní husí kůži. A tak jsem vyrazila. Směr sever. | O životě za polárním kruhem ANEB…
Jak jsem (ne)objevovala Paříž
“Po celým dnu v Paříži přicházím domu, dávám si dlooouuuhou horkou sprchu, ucucávám horký čaj a s peřinou přes hlavu se před tím zpropadeným městem schovávám. Paříž mě nenávidí. A já ji taky. To byl zase nápad strávit tu celý měsíc…” Jak jsem do Paříže přece jenom na měsíc odjela Je jakýsi den odpoledne a já konečně dostávám potvrzující zprávu, že si od zítra opravdu můžu pronajmout pokoj u mých kamarádů v Paříži. Kupuju si teda jízdenku na bus, který jede ještě ten den ve 23:00 hodin, a jdu se přece jenom balit. Plán je strávit ve městě lásky a romantiky měsíc. Po třináctihodinový cestě z Prahy vypadávám z…
Nordkapp: Jak jsem skončila na konci světa
Nordkapp. Druhý nejsevernější bod Evropy. Útes s ikonickým glóbem a výhledem na oceán. Tou největší zajímavostí však zůstává přírodní anomálie, kdy tu v létě dva a půl měsíce slunce nezapadá a září na obloze 24 hodin. Půlnoční slunce se tomu říká. Právě tady stojí turistická hala. A v ní já. Prodávám suvenýry. Jak se mi to stalo, že jsem skončila zrovna tady, na konci světa? To je hodně cool příběh… Začalo to před pěti lety, kdy jsem v Norsku pracovala poprvý, tehdy jako kuchařka v Karasjoku. Spolu s mými kolegy jsme se tehdy vydali na Nordkapp na výlet. Jen co jsme projeli podmořským tunelem, ocitli jsme se na místě…
Pronikla jsem do tajů japonských gejš. Pro jednu z nich jsem pracovala
Na cestování jsou nejlepší ty nečekaný momenty. To že nikdy nevíte, kdy a kde se zrovna ocitnete. A tak jsem se i já při svojí první návštěvě Japonska v roce 2017 zničehonic ocitla doma u paní, která se živila jako gejša a dostala nabídku pro ni pracovat. I přes prvotní předsudky o gejšách jsem si tuhle příležitost nemohla nechat ujít. Tak se stalo, že jsem začala jako dobrovolník pracovat pro jednu ze sedmi zahraničních gejš. A to rovnou první zahraniční gejšu v historii Japonska. Původně Australanka, dnes vystupuje pod profesním jménem Sayuki, což prý znamená „průzračné štěstí“. Když jsem si to ale dala do překladače, přeložilo mi to jako „stroj…
Japonsko: Jak se mnou (o)třáslo zemětřesení
Můj největší strach při tříměsíčním cestování po Japonsku se stal skutečností. Opravdu jsem tu zažila zemětřesení. A ne jedno, ale hned několik! Protože Japonsko leží na aktivních tektonických deskách, je tu zemětřesení úplně běžným jevem. Ale zatímco pro Japonce je to normální součást jejich životů, se mnou to dost (o)třáslo. Moje první zemětřesení Přichází to po dvou týdnech, co jsem v Japonsku. Brzy nad ránem, když ještě spokojeně chrupkám na svým futonu, cítím, jak to se mnou šejkuje. Nejdřív si myslím, že se jenom vrtí moje spolubydlící v posteli nade mnou… Něco ale nesedí. Ani Obelix se nemůže vrtět TAK moc, aby to házelo s celou palandou. Navíc ta…
Gajdžin v Japonsku A.K.A. Moje malá japonská dobrodružství
Jenom těžko jde zachytit všechno, co jsem zažila za 3 měsíce v Japonsku. Vybírám proto zdaleka jen pár střípků z toho velkýho dobrodružství z Tokia a od hory Fudži. ∗ Gajdžin (外人) znamená japonsky cizinec. #1: Tak jsem tady! Už bylo dost keců o tom, jak se chystám do Japonska! Je čas doopravdy vyrazit. Po třináctihodinovým letu vypadávám celá zmuchlaná z letadla na letišti Narita a vítězoslavně se vydávám vstříc japonskýmu dobrodružství… Ztratila jsem se hned na cestě z letiště na ubytko. Vlakem z letiště jsem to ještě zvládla, ale přestup na metro byl problém větší než Armagedon. Bylo tam asi milion nástupišť, plán vlaků byl v rozsypaný…
Jak jsem protančila 3 měsíce v Japonsku
Měla jsem plán. Odjet na měsíc tančit do Jižní Koreje, protože tam jsou ti nejlepší poppeři na světě. Nějak se z toho ale staly 3 měsíce v Japonsku a tančila jsem tam ještě víc, než jsem vůbec zamýšlela. A jako… Už jsem toho v životě procestovala dost, ale tohle… TOHLE byl ten nejšílenější trip ze všech. Opravdovej Tokyo Drift! Tokio je… ufff! Nemám slov. Největší město světa mě svojí atmosférou naprosto uchvátilo a vtáhlo do svých útrob. Takovej vibe jsem ještě nezažila. Všechno to tu svítí, bliká a dělá rámus. Furt někde něco vyřvává, ať už barák nebo projíždějící kamion s reklamou. Ale v metru je absolutní ticho, nikdo…
Cesta do Norska v době koronaviru
V červnu 2020 jsem byla oficiálně vpuštěna do Norska, juchů. Na léto jsem se tu už podruhý usídlila v Karasjoku, malým městečku cca 450 km za polárním kruhem a stejně jako minulý rok jsem tu pracovala v restauraci jako kuchařka. Než jsem se sem ale dostala, byla to strastiplná cesta, o kterou se mi postaral zmetek jménem koronavirus. Tak sakra jedu nebo nejedu? Ještě v březnu 2020 jsem rozhlašovala, že odjíždím, že mě žádný divnovirus nezastaví. Pak vyhlásili karanténu, zavřeli hranice a já se smířila s tím, že mám smůlu. Pak ale soud rozhodl, že se hranice otevírají. Jásala jsem, že teda můžu odjet. No jo, jenže Norsko ty…
