33 aneb Moje největší životní úspěchy

Včera tomu bylo 33 let, co jsem se vylíhnula na tenhle krásnej svět. Magický číslo, Kristova léta, říkají… Taky jsem slyšela něco o tom, že v tomhle věku už by měl člověk něčeho dosáhnout a oslavovat životní úspěchy. Víte co?

Nevlastním dům ani byt.
V blízký době se nechystám mít miminko ani manžela.
Nebuduju si kariéru v hrozně důležitý společnosti.
Nezískala jsem Ing. ani Mgr. titul.

ALE

Procestovala jsem přes 30 zemí světa. Některý z nich několikrát a dlouhodobě.
Žila jsem skoro 2 roky v Norsku.
Moje tělo zvládá všechno, co od něj chci. Včetně veškerýho tancování, jógy, kalisteniky, horolezení, hikingu a trekování. I přes všechny svoje nemoci a zranění.
Jsem svobodná a nezávislá. Můžu si cestovat kdykoliv a kamkoliv se mi zachce.
Mám přátelé doslova po celém světě.
Mám ty nejbáječnější a nejvíc podporující rodiče, a nádhernou neteř se synovcem.
I přes svý školní trauma dnes mluvím anglicky, k tomu norsky a (velmi) pomalu se učím japonsky.
Píšu travel blog, který pomáhá stovkám dalších cestovatelů.

A taky…

Skočila jsem padákem.
Dala si high five s rakouským prezidentem.
Trénovala smečku psů na závody psích spřežení.
Spatřila jsem polární záři i půlnoční slunce.
Viděla velryby, soby, losy, papuchalky, krokodýla, žraloka, orangutany nebo medvěda ve volný přírodě.
Pracovala jsem pro gejšu.
Učila jsem se kung-fu od šaolinských mnichů.
Žila jsem v děravý chatrči na pláži na ostrově.
Přejela jsem celé Rusko Transsibiřskou magistrálou.
Trekovala jsem v asijský džungli, přes hřebeny Karpat i skrz finský lesy.
A nespočet dalších šílených zážitků, který jednou budu vyprávět svým vnoučatům večer před spaním místo pohádek.

Ale co je ze všeho nejdůležitější… jsem hrozně šťastná a spokojená. A to je pro mě ten největší životní úspěch. Věk je ve výsledku jenom nic neříkající číslo a slovo úspěch má velmi subjektivní význam. 🙂