Život v Arktidě ANEB Jak jsem (u)mrzla v zimě za polárním kruhem
Mám, co jsem chtěla. Za polárním kruhem už jsem sice byla spoustu krát, ale vždycky jen v létě. V době, kdy teploty dosahují dvaceti stupňů nad nulou a sluníčko šajní 24 hodin denně. Doslova. Ale to mně nestačilo. Já jsem ještě potřebovala zažít arktickou zimu. Tu pravou nefalšovanou, kdy je zima až praští, všechno je pokrytý sněhem a je imrvére tma. Když jsem dostala nabídkou vrátit se do své práce na Nordkappu – nejsevernějším bodě Evropy na zimní sezonu, neváhala jsem ani vteřinu. Konečně příležitost zažít polární dny, nebo spíš noci na vlastní husí kůži. A tak jsem vyrazila. Směr sever. | O životě za polárním kruhem ANEB Exotice po seversku jsem psala ještě…
Jak jsem (ne)objevovala Paříž
“Po celým dnu v Paříži přicházím domu, dávám si dlooouuuhou horkou sprchu, ucucávám horký čaj a s peřinou přes hlavu se před tím zpropadeným městem schovávám. Paříž mě nenávidí. A já ji taky. To byl zase nápad strávit tu celý měsíc…” Jak jsem do Paříže přece jenom na měsíc odjela Je jakýsi den odpoledne a já konečně dostávám potvrzující zprávu, že si od zítra opravdu můžu pronajmout pokoj u mých kamarádů v Paříži. Kupuju si teda jízdenku na bus, který jede ještě ten den ve 23:00 hodin a jdu se přece jenom balit. Plán je strávit ve městě lásky a romantiky měsíc. Po třináctihodinový cestě z Prahy vypadávám z autobusu v Paříži. Cítím se jak dvakrát použitý toaletní papír. Doby, kdy…
Mohlo by se vám také líbit
Jak jsem protančila 3 měsíce v Japonsku
Cesta do Norska v době koronaviru
Japonsko: Jak se mnou (o)třáslo zemětřesení
Nordkapp: Jak jsem skončila na konci světa
Nordkapp. Druhý nejsevernější bod Evropy. Útes s ikonickým glóbem a výhledem na oceán. Tou největší zajímavostí však zůstává přírodní anomálie, kdy tu v létě dva a půl měsíce slunce nezapadá a září na obloze 24 hodin. Půlnoční slunce se tomu říká. Právě tady stojí turistická hala. A v ní já. Prodávám suvenýry. Jak se mi to stalo, že jsem skončila zrovna tady, na konci světa? To je hodně cool příběh… Začalo to před pěti lety, kdy jsem v Norsku pracovala poprvý, tehdy jako kuchařka v Karasjoku. Spolu s mými kolegy jsme se tehdy vydali na Nordkapp na výlet. Jen co jsme projeli podmořským tunelem, ocitli jsme se na místě jako žádným jiným – na ostrově Magerøya. Místní příroda je…
Mohlo by se vám také líbit
Oslo Survival Guide
Moje zkušenost s prací v Norsku – kuchařka v Karasjoku
Proč se učím norsky
Pronikla jsem do tajů japonských gejš. Pro jednu z nich jsem pracovala
Na cestování jsou nejlepší ty nečekaný momenty. To, že nikdy nevíte, kdy a kde se zrovna ocitnete. A tak jsem se i já při svojí první návštěvě Japonska v roce 2017 zničehonic ocitla doma u paní, která se živila jako gejša a dostala nabídku pro ní pracovat. I přes prvotní předsudky o gejšách jsem si tuhle příležitost nemohla nechat ujít. Tak se stalo, že jsem začala jako dobrovolník pracovat pro jednu ze sedmi jediných zahraničních gejš. A to rovnou první zahraniční gejšu v historii Japonska. Původně Australanka dnes vystupuje pod profesním jménem Sayuki, což prý znamená „průzračné štěstí“. Když jsem si to ale dala do překladače, přeložilo mi to jako „stroj na výrobu čajových sáčků“. Tak nevím, komu se co snaží…
Japonsko: Jak se mnou (o)třáslo zemětřesení
Můj největší strach při tříměsíčním cestování po Japonsku se stal skutečností. Opravdu jsem tu zažila zemětřesení. A ne jedno, ale hned několik! Protože Japonsko leží na aktivních tektonických deskách, je tu zěmětřesení úplně běžným jevem. Ale zatímco pro Japonce je to normální součást jejich životů, se mnou to dost (o)třáslo. Moje první zemětřesení Přichází to po dvou týdnech, co jsem v Japonsku. Brzy nad ránem, když ještě spokojeně chrupkám na svým futonu, cítím, jak to se mnou šejkuje. Nejdřív si myslím, že se jenom vrtí moje spolubydlící v posteli nade mnou… Něco ale nesedí. Ani Obelix se nemůže vrtět TAK moc, aby to házelo s celou palandou. Navíc ta horní postel není nijak připevněná k mýmu futonu,…
Gajdžin v Japonsku A.K.A. Moje malá japonská dobrodružství
Jenom těžko jde zachytit všechno, co jsem zažila za 3 měsíce v Japonsku. Vybírám proto zdaleka jen pár střípků z toho velkýho dobrodružství z Tokia a od hory Fuji. ∗ Gajdžin (外人) znamená japonsky cizinec. #1: Tak jsem tady! Už bylo dost keců o tom, jak se chystám do Japonska! Je čas doopravdy vyrazit. Po třináctihodinovým letu vypadávám celá zmuchlaná z letadla na letišti Narita a vítězoslavně se vydávám vstříc japonskýmu dobrodružství… Ztratila jsem se hned na cestě z letiště na ubytko. Vlakem z letiště jsem to ještě zvládla, ale přestup na metro byl problém větší než armageddon. Bylo tam asi milion nástupišť, plán vlaků byl v rozsypaný rejži, automat na jízdenky nebral českou kartu, já něměla hotovost (debil)…
Jak jsem protančila 3 měsíce v Japonsku
Měla jsem plán. Odjet na měsíc tančit do Jižní Koreji, protože tam jsou ti nejlepší poppeři na světě. Nějak se z toho ale staly 3 měsíce v Japonsku a tančila jsem tam ještě víc, než jsem vůbec zamýšlela. A jako… Už jsem toho v životě procestovala dost, ale tohle… TOHLE byl ten nejšílenější trip ze všech. Opravdovej Tokyo Drift! Tokio je… ufff! Nemám slov. Největší město světa mě svojí atmosférou naprosto uchvátilo a vtáhlo do svých útrob. Takovej vibe jsem ještě nezažila. Všechno to tu svítí, bliká a dělá rámus. Furt někde něco vyřvává, ať už barák nebo projíždějící kamion s reklamou. Ale v metru je absolutní ticho, nikdo nespěchá a trpělivě čeká ve frontě na další vlak. Tady…
Cesta do Norska v době koronaviru
V červnu 2020 jsem byla oficiálně vpuštěná do Norska, juchů. Na léto jsem se tu už podruhý usídlila v Karasjoku, malým městečku cca 450 km za polárním kruhem a stejně jako minulý rok tu pracovala v restauraci jako kuchařka. Než jsem se sem ale dostala, byla to strastiplná cesta, o kterou se mi postaral zmetek jménem koronavirus. Tak sakra jedu nebo nejedu? Ještě v březnu 2020 jsem rozhlašovala, že odjíždím, že mě žádný divnovirus nezastaví. Pak vyhlásili karanténu, zavřeli hranice a já se smířila s tím, že mám smůlu. Pak ale soud rozhodl, že se hranice otevírají. Jásala jsem, že teda můžu odjet. No jo, jenže Norsko ty svoje mělo pořád zavřený. Rozhodnutí, že teda opravdu…
Exotika po seversku ANEB život za polárním kruhem
V srdci nejsevernějšího kraje Norska zvaném Finnmark leží městečko Karasjok. Rozprostírá se daleko za polárním kruhem v údolí uprostřed hluboké divočiny a žije v něm na 2 000 Sámů a 60 000 sobů. Přesně tady jsem strávila půl roku svýho života a zažila tu největší exotiku. Tu severskou. Protože mi let z Prahy do Helsinek a následně cesta autobusem přes celé Finsko přišla nejzáživnější, trvalo mi 3 dny, než jsem konečně celá zmuchlaná vylezla v Karasjoku – ve svém novém domově uprostřed divočiny 400 km za polárním kruhem Norska. O 250 km severněji už bych přepadla z Evropy. (A taky, že málem jo.) Všude kolem, kam oko dohlédne, se rozprostírají hluboký lesy a nic jinýho než lesy. Sem tam taky kopce, fjordy, vodopády,…
